CZ | EN
ÚvodNaše službyAktualityKontaktyMožnost podpory
AKTUALITY
11.10.2017
Informace z podzimní vycházky po historii a zajímavostech Vyšehradu a Podskalí

VÍCE >>
25.9.2017
Pozvánka na schůzi výboru a spolupracovníků

VÍCE >>
14.9.2017
Informace-výzva o připijení se k evropskému projektu

VÍCE >>

Ohlasy a názory

Dopravní nehodu si nikdo neplánuje. Obvykle se stane náhle, naprosto nečekaně, člověka překvapí, zaskočí, ochromí, zvláště když při ní dojde k újmě na zdraví nebo na životě. A když při ní zahyne někdo blízký nebo dokonce ten nejbližší, pak lze hovořit o životní tragedii, která bolí, trápí, mění život, boří, co jen může. Člověku se hroutí úplně všechno, nic nezůstane na svém místě. Ono se to vlastně ani nedá dobře slovy popsat.
A tu se našlo pár jedinců, kteří si právě takovým nepopsatelným peklem prošli a nezůstali jenom ve své uzavřenosti truchlit. Založili ČSODN, začali ho rozvíjet, přizvali řadu pomocníků, laiků i odborníků a stali se útočištěm těm, kteří se ocitli v podobné situaci. Těm, kteří se potřebovali se svým trápením sdílet nebo potřebovali nějakou pomoc. U koho by mohli nalézt větší porozumění než u těch, kteří to sami prožili?
I já jsem jednoho dne stanul před dveřmi manželů Vondruškových, zmíněných zakladatelů sdružení. Je to už řada let, co jsem tam stál, s prstem na zvonku a smíšenými pocity. Pln strachu a rozpaků, s děsivým pocitem v důsledku strašlivé tragedie, ale také pocitem křivdy a ublížení, viny i neviny. 
Stál jsem tam a váhal, zda stisknout, či nestisknout. Stál jsem tam pln strachu, protože jsem věděl, že je mezi námi propastný rozdíl. Oni prožívali bolest ze ztráty nejdražší osoby, já byl tím, který veliké utrpení způsobil! Ano, za prostých, ale rozhodujících okolností, došlo mým přičiněním k úmrtí jednoho člověka na místě nehody a druhého v důsledku rozsáhlých poranění po tři čtvrtě roku v nemocnici. 
Měl jsem na svědomí dva lidské životy…
Stál jsem tam a nakonec v sobě odvahu sebral. Mělo to tak být, dodnes na to vzpomínám.
A co následovalo? Setkal jsem se s lidmi, kterým někdo takový jako já strašně ublížil. Při svém velikém trápení se mnou mohli – jak se říká – vyrazit dveře. A nemohl bych se jim divit. Oni to však neudělali. Naopak. Dostalo se mi přijetí, které svědčilo o jejich mimořádné lidskosti. Byla to chvíle pokojného hovoru a naslouchání, protkaná pokorou a vzájemnou důvěrou. Jistěže i nezadržitelné emoce nás přemáhaly, pláč a skřípění zubů, ale to všechno k tomu patří a má své důležité místo.
Když jsem odcházel, prožíval jsem takové zvláštní vnitřní upokojení. Cítil jsem, že jsem ve své mimořádně komplikované situaci o kus dál.
Tím se ale naše cesty nerozešly. Při návštěvě jsem mimo jiné projevil i přání nějakým způsobem přispět ke zmírnění utrpení na silnicích. Dlouho netrvalo a prostřednictvím ČSODN jsem se mohl zapojit do několika preventivních projektů a přispět i jiným způsobem snad k „dobré věci“.
Ve společnosti ČSODN jsem poznal řadu dobrých lidí, kteří svoji práci promýšlí a konají vážně. Vede je k tomu jejich zkušenost, která je více než vážná, kde není cesty zpět, která je definitivní. Velice si jich vážím, neboť i já, přestože jsem z té druhé strany, smím při nich mít své místo.
Je troufalé se zeptat, jestli viník dopravní nehody, který svých vin upřímně lituje, náhodou také není tak trochu obětí?
Jan H.

Ohlas z poradny - listopad 2016


Mám potřebu napsat pár slov o tom, co pro mě znamenáte, ale jak už to někdy bývá, množství pocitů a emocí a najednou je stažené hrdlo a člověk nemůže promluvit, tak to mám v této chvíli i já. Ale prostě mám potřebu to napsat, takže překonávám a píšu. Začalo to tím, že jsem stála na balkóně v šestém patře a chtělo se mi skočit, možná začínám drsně, ale tak to bylo. Naštěstí jsem se otočila, sedla k počítači a napsala: "Pomoc! Zabil se mi syn v autě a já to nezvládám." Objevila se mi poradna ČSODN a já začala psát. Odezva byla nad mé očekavání. Musím říct, že tato komunikace mi možná zachránila život, už jsem na balkon nešla. Takto jsem vlastně poznala skupinku lidí, se kterými jsem se osobně poprvé setkala o víkendu v Nečtinách. Opravdu nenacházim slova na to, abych popsala vše, co to pro mě v tu dobu a i dodnes znamená. Moc mi pomohli, sdíleli jsme společně pocity ze ztráty blízké osoby. Maruška, co s námi taky chodí na setkání, říká, že je to její druhá rodina. A tak to vlastně vnímám i já. Kdykoli mě něco trápi, napíšu Míše, psycholožce sdružení a ona mně vždy poradí, podpoří. I mé vnučky díky Vám měli krásnější Vánoce, jednodušší nástup do školy. Pořád mluví o nádherné velké knihovně, kterou mohla Darinka vidět díky výletu s Vámi. Obohatili jste náš život, přispěli k mé duševní vyrovnanosti, pomohli mi fungovat, abych i nadále mohla být prospěšná pro svou rodinu. Nejsem na tu velkou bolest sama, mohla bych psát román o všem, co jsme spolu prožili, prodiskutovali, ten kruh, v kterém sedíme a povidáme...Napíšu to jednoduše a stručně - děkuji, že Vás mám a doufám, že to tak bude i nadále. Jsem ráda, že jste tu pro mne a pro další, kteří Vás po takové těžké životni situaci potřebují. Darina

Ohlas z poradny - únor 2016


V roce 2012 jsme s manželem ztratili naši jedinou 14letou dceru při dopravní nehodě, kterou dcera nezavinila. Najednou jsme byli v situaci, na kterou jsme vůbec nebyli připraveni. Zoufale jsem hledala na internetu nějaké informace, co dělat, až jsem objevila stránky Českého sdružení obětí dopravních nehod. Setkala jsem se s paní Mgr. Blatnou, u které jsem našla porozumění a podporu. Paní Blatná mě pozvala na pietní setkání u příležitosti Dne obětí dopravních nehod s navazujícím posezením v restauraci. Zde jsem poznala další podobně postižené lidi a seznámila s tím, jak se s traumatem ztráty blízkého člověka při dopravní nehodě vyrovnali nebo naopak nevyrovnali. Z tohoto setkání jsem odešla s pocitem, že nejsme s manželem jediní, koho potkalo takové neštěstí. Dále jsem využila možnost bezplatného právního poradenství nabízeného ČSODN, které mi pomohlo zorientovat se v situaci z právního hlediska. Kromě toho mi pomohly i rady psychologa uvedené na webových stránkách a seznam doporučené literatury. Velmi oceňuji práci ČSODN a přirovnala bych ho k záchytnému bodu pro zoufalého tonoucího.
Jana B.

Ohlas z poradny - únor 2016


Předem se představím: jsem matka Jana K., kterého zabila na D1 na čtvrtém km nezodpovědná řidička ve večerních hodinách za deště a špatné viditelnosti. Podle šetření policie jela v levém pruhu a vypověděla, že před ní řidič vybočil doprava, aby se vyhnul překážce, ale paní jela klidně dál nepřiměřeně rychle. Právě proto narazila prudce do stojícího auta mého syna a ještě ho přejela. Dle rozsudku soudu je nevinná!!!
Proto chci všem, kteří mají podobné smutné zkušenosti s dopravním neštěstím svých blízkých, napsat, že pomoc, která mi byla poskytnuta, bylo to jediné, co mě drželo. Nebyla to jen podpora duševní a psychická, ale také právní. Od této bohulibé společnosti, kterou tito lidé založili /dík jim za to/, jsem mohla využít i služeb pana JUDr. Biňovce, který mě a mého nezletiletého vnuka Jana a jeho matku zastupuje ve věcech právních.
Jsou tu i situace, kdy se člověk v takovém žalu potřebuje vypovídat, ale lidé okolo to neradi s vámi řeší. Tady v této společnosti si připadáte víc mezi svými a jsou vám ochotni naslouchat a podpořit.
S pozdravem lepších dní Květa K.

Ohlas z poradny - leden 2016


Dobrý den, ahoj. Dva dni přemýšlím, jak a co napsat, nějak nenacházím slov. Mám štěstí, že mi před několika lety vstoupila do života skupinka lidí, která mě v mé nelehké životní cestě po smrti syna pomáhá nabrat energii a fungovat. Děkuji moc za nádherný víkend, za sdílení mých starostí i radostí. Děkuji. Darina

Ohlas z poradny - červen 2015


 Ohlasy z poradny - srpen 2016 

 
"Nevím, jak mám začít, nebo čím mám začít...Asi nejdříve bych chtěla poděkovat paní Blatné a panu a paní Vondruškovým za pomoc v nejtěžších chvílích. Bohužel jsem tuto pomoc zprvu odmítala, po špatných zkušenostech, které nás v průběhu vyřízování věcí po smrti manžela a táty tří dětí, potkaly. Samotnou mne překvapilo, jak někteří ještě z této těžké situace dokáží vytěžit ve svůj prospěch. Po takovéto události nedokážete plně zdravým rozumem přemýšlet, očekáváte spíš pomoc, spoustě věcí ani běžný člověk nerozumí nebo neví, jak má postupovat dál. Tyto věci vám dochází až zpětným chodem, kdy z vás postupně opadá část zármutku ze ztráty nad blízkým člověkem. Nevíte, jestli máte řešít zármutek a zároveň být oporou dětem, když se sama hroutíte a nevíte jak dál. Do toho všeho musíte řešít pozůstalostní věci, dědictví, firmu, dluhy a spoustu jiných věcí s tím spojených. Musím říct, že v této situaci mi hlavně pomohla paní Blatná, přestože jsem tuto pomoc odmítala, měla jsem strach, že se znovu spálím. Ať to bylo  v situaci, kdy vám někdo naslouchá a můžete se svěřít se svými problémy. Bohužel jsem veškeré pozůstalostní věci měla vyřešené a znovu bych už se nechtěla do právního koloběhu vyřizování věcí dostat. Pokud nemáte žádné zkušenosti a potřebné znalosti, stane se to pro vás zklamáním. Proto lituji, že jsem se ze začátku neobrátila na ČSODN a situaci neřešila s nimi. Jsou tady lidé, kteří se Vám snaží doopravdy pomoci, jak po profesní stránce, tak i z lidského hlediska. Což je v dnešní době vzácnost. I tak bych chtěla poděkovat ostatním lidem, kteří se nám snažili pomáhat a dodneška jsem velkým dlužníkem. Doufám, že jim budu moci také jejich pomoc oplatit. Má životní zkušenost je snažit se obrátit na lidi, kteří vám chtějí pomoci, což v ČSODN jsou, a tím si ušetříte zbytečné zklamání. Ale život jde dál a můj hnací motor jsou mé děti, které mne potřebují a já je taky. Proto se snažím žít přítomností a ne jen minulostí. Každému přeji hodně sil a co nejvíc pohodových a štastných dní po celý život.
 
Děkuji za vše
 
Andrea"


 ..Jednoho červencového horkého pondělního rána mi moje nejlepší kamarádka zavolala a já myslela, že se chce podělit o krásné víkendové zážitky, které prožila s dvěma dcerami, přítelem a jeho rodiči.. Ale nebylo to tak, napřed jsem v pláči nerozuměla, co mi říká a následně jsem tomu nechtěla rozumět a věřit.. Její starší tříletá dcerka chtěla odjet s babičkou a dědou na prázdniny.. Nikdo neví, co se přesně stalo, jen všichni tři po nárazu do protějšího autobusu uhořeli.. Zmocnila se mě jen velká bezmoc, vůbec jsem nevěděla, co dělat a jak poradit, na tohle není nikdo připravený.. Můžete maximálně říct, že je vám to líto a budete se snažit pomoci, ale jak? Hledala jsem na internetu pomoc pozůstalým dopravních nehod a na České sdružení obětí dopravních nehod (ČSODN) jsem napsala o pomoc a radu. Reagovali rychle, profesionálně, ale také lidsky. Poradili, co mám dělat a co poradit i rodině od kamarádky, aby se nezapomnělo vyřídit – bohužel člověk i v těchto chvílích musí řešit administrativu. Díky paní Blatné, která mi dodala víru a sílu, jsem dokázala o těchto smutných věcech mluvit a být kamarádce větší oporou. Samozřejmě nikdy nevíte, zda v danou chvíli neděláte něco špatně, aby to spíš nespustilo smutek.. Musíte se hlavně chovat přirozeně, opatrně, empaticky, ale hlavně lidsky, pláč není prohřešek a v tomto případě je to to nejvíc, co můžete sdílet.. I když kamarádce dcerku nic nevrátí, tak díky tomu, že se neuzavřela do sebe a v těžké chvíli se rozhodla mít druhé dítě, aby malá nezůstala sama, tak teď má krásného chlapečka a je za něj neskonale vděčná.. Bohužel tohle není krásný konec, je to jen začátek další životní etapy.. Člověk musí jít dál, i když se mu už nechce.. Moc ji za to obdivuji, že i když neměla sílu, tak přeci jen to nějak dokázali..

Paní Blatnou, celé sdružení a lidi, co takhle pomáhají denně a jsou denně ve smutku s lidmi, kteří o někoho přišli, také velmi obdivuji, že stále mají dar dávat svoji energii dál a pomáhat.
.. nebojte se říct o pomoc, záleží jen na vás, kterou pomoc si vyberete a i alternativní pomoc, která se zdála dříve nepochopitelná, má v jiný okamžik jinou váhu..
Děkuji za vše.
L.

Ohlasy z poradny


 Jiný úhel pohledu na „šrotovné“

V poslední době se stále více objevují jak v tisku ,tak i dalších mediích diskuse na téma šrotovné. Padají zde velice často úvahy vycházející z ekonomických rozborů a toho plynoucí ekonomické výhodnosti či nevýhodnosti zavedení tohoto opatření. Snad pouze ve dvou případech se  v těchto diskuzích  objevují velice důležité argumenty a to je náš ,na rozdíl od vyspělé Evropy, neskutečně zastaralý vozový park jehož průměrné stáří dosahuje téměř 15 let. Stále je ještě v provozu 2.5 milionu ze 4.4 miliónu vozidel starší 10 let. I na tuto skutečnost byla upozorněna Česká republika dne 19.3. na Mezinárodním konferenci na téma „Bezpečnost silničního provozu“ v Poslanecké sněmovně dvěma příspěvky členů Evropské komise pro bezpečnost.

Málo kdo si uvědomuje,že jedním z důležitých faktorů proč dochází na našich silnicích k tak vysokému počtu úmrtí a těžkých zranění , je nezvratitelný fakt, že při srážce konstrukčně nových vozidel s moderními zádržnými systémy, s vozidlem starším deseti a více let ,dochází k rozdílným následkům střetu. Z moderních vozidel, jak je často vidět v televizních šotech , odcházejí jejich účastníci po svých maximálně s lehkým zraněním, na rozdíl od těch starých. . kdy občas vlivem koroze dochází i k jejich rozdělení. Nevěřím totiž tomu , že jsme zase o tolik horší řidiči a jezdíme po tolik horších silnicích než např. ve Švedsku s přibližně stejným počtem obyvatel, kde ročně na rozdíl od ČR (kolem1000 občanů zemře a 5000 je těžce zraněno) umírá jen kolem 400 lidí.Myslím si že právě vysoká míra bezpečnosti ve Švedsku nejvíce používaných vozidel Saab a Volvo je toho velkou příčinou.

Nebude od věci pokud se vrátím k ekonomickým faktům. Ekonomičtí odborníci vypočítali,že v případě úmrtí člověka v produktivním věku přichází společnost o 50 milionu Kč. Jsou zde započítány náklady rodiny a  společnosti na výchovu,ztráty odvodů daní ,pojištění a nevytvořené HDP. Pokud vynásobíme tuto částku (nezahrnuty ztráty z těžkých zranění) počtem mrtvých za jeden rok dostáváme se k hrozivému číslu 50 miliard Kč za rok. Z tohoto zorného úhlu pohledu se uvažovaná částka věnována na toto opatření jeví jako nezanedbatelná .

Stálo by i za úvahu zapojit do této aktivity pojišťovny ,které musí za každý den strávený jejich pojištěnci na jednotkách intenzivní péče a ARU platit 20-30 tisíc Kč

Je jasné,že příčiny tohoto stavu ,který se dlouhodobě nelepší jsou daleko složitější a snížení počtu mrtvých a těžce zraněných na našich silnicích ,si kromě převýchovy a myšlení účastníků silničního provozu vyžádá velké finanční náklady a úsilí celé společnosti, ale správně nastaveným opatřením k omlazení vozového parku můžeme téměř okamžitě přispět ke kvantitativní i kvalitativní změně.. 

Tímto opatřením může mimo jiné snížit počty pozůstalých po obětech DN a snížit tak utrpení těch ,kteří již zaplatili svou civilizační daň.

Stanislav Vondruška místopředseda ČSODN


 …ztráta blízké osoby v důsledku dopravní nehody je pro pozůstalé otřesnou – traumatizující událostí. Přichází náhle, nečekaně, „jako blesk z čistého nebe“. Ve vteřině je vše jinak. Jak se s tímto faktem vyrovnat a jak ho přijmout? Co se mi to děje, jsem to ještě já, proč se to stalo zrovna mně - nám, proč a zase proč….? Člověk si v takové situaci klade tisíce otázek a nemůže tomu všemu uvěřit. To, co následuje a čím pozůstalí procházejí, se dá nazvat peklem. Takový člověk se ocitl v nenormální situaci, proto většinou nemůže reagovat bežným způsobem. Jeho projevy a chování jsou adekvátní odezvou na nenormální situaci. Stává se to i jedincům, kteří jsou přesvědčeni, že i těžké životní situace musí zvládnout bez obtíží. Jedná se o psychický šok. To, jak intenzivně človek prožívá ztrátu blízké osoby ( tedy jak se chová, co dělá apod.), záleží na mnoha faktorech, např. dispozice osobnosti, kdo zemřel, kolik mu bylo let, jak těsné vztahy byly, okolnosti úmrtí, přítomnost na místě tragédie. Nemluvě o tom, že v případe dopravních nehod často následuje vyšetřování policie, jednání s pojišťovnou, soudní řízení, kdy s každým dalším jednáním se tragédie znovu oživuje a vrací a taková konfrontace je vždy velmi bolestná

Také jsem tím peklem prošla, když jsem před necelými třemi lety přišla o maminku, do které najel řidič na chodníku a na místě ji usmrtil. Svědky byli můj otec a moje dvě, v té době šestileté, děti. Když píšu, že jsem tím prošla, neznamená to, že je vše v pořádku, protože ta ztráta je nenahraditelná a bolí pořád. Navíc jsem měla velkou obavu, jaké důsledky to bude mít pro děti a pro tatínka, kteří byli přímo u toho. Každého z nás to nějak poznamenalo, „jen“ jsme se s tím museli naučit žít. Vím, jaké to je, když okolí předpokládalo, že už bych měla být se ztrátou vyrovnaná a zase normálně fungovat dál a přitom jsem stále bojovala se smutkem, bolestí, opuštěností, pocitem nespravedlnosti a zlosti vůči viníkovi tragédie. Naštěstí mám úžasné zázemí své rodiny, blízkých přátel i kolegu, kde jsem mohla své pocity ventilovat. Mně pomáhalo, že jsem o tom mohla mluvit. A také jsem musela zvládat každodenní starost o rodinu, chodit do práce. Pak jsem hledala kontakty na lidi podobných osudů a když jsem se seznámila s Vondruškovými, přišlo mi jako přirozené, že bych se mohla zapojit do tohoto sdružení a pomáhat lidem, kteří přišli o své blízké při dopravní nehodě. Asi po roce jsem se dostala zcela náhodou ke knize „Zármutek a pomoc pozůstalým“ od Naděždy Kubíčkové, která mi také hodně pomohla.

Mgr. Michaela Blatná, psycholog


V dnešní době je užívání osobního automobilu stejně běžné jako mít telefon, televizi nebo počítač. A že se denně stáváme účastníky silničního provozu je víc než pravděpodobné. Nebezpečí, že se staneme obětí nebo viníkem dopravní nehody je možné.
Zprávy z médií na nás chrlí informace o dopravních nehodách, o nehodách, nad kterými kroutíme hlavou. Dozvíme se, jak k nehodě došlo, co jí předcházelo, kolik je zraněných, usmrcených, jaká je výše hmotné škody. Zpráva je uzavřena sdělením, jaký trest hrozí viníkovi nehody, zranění byli odvezeni do nemocnice, ale až na výjimky se už nedozvíme, jaký osud postihl po traumatizující události oběti dopravních nehod. Odvozem do nemocnice to ale nekončí...
Nesmím opomenout také pozůstalé po usmrcených při dopravních nehodách. Zásah do jejich životů, do jejich psychiky je velmi bolestivý.
Proces vyrovnávání se s újmou je dlouhodobý, ale vůle, chuť do života, sebevědomí a upřímná pomoc rodiny a přátel dokážou divy...
Každý by měl dbát pravidel a svoji morálku a zodpovědnost uplatňovat v co největší míře. Nepomáhat riziku vzniku dopravní nehody, nezranit, nezabít.

Ing.Ivana Svitáková Generální ředitelství Hasičského záchraného sboru MV ČR,tisková mluvčí



Napište nám - rychlý kontakt







partner partner partner partner partner partner partner partner partner partner