Ohlasy a názory

 Jiný úhel pohledu na „šrotovné“

V poslední době se stále více objevují jak v tisku ,tak i dalších mediích diskuse na téma šrotovné. Padají zde velice často úvahy vycházející z ekonomických rozborů a toho plynoucí ekonomické výhodnosti či nevýhodnosti zavedení tohoto opatření. Snad pouze ve dvou případech se  v těchto diskuzích  objevují velice důležité argumenty a to je náš ,na rozdíl od vyspělé Evropy, neskutečně zastaralý vozový park jehož průměrné stáří dosahuje téměř 15 let. Stále je ještě v provozu 2.5 milionu ze 4.4 miliónu vozidel starší 10 let. I na tuto skutečnost byla upozorněna Česká republika dne 19.3. na Mezinárodním konferenci na téma „Bezpečnost silničního provozu“ v Poslanecké sněmovně dvěma příspěvky členů Evropské komise pro bezpečnost.

Málo kdo si uvědomuje,že jedním z důležitých faktorů proč dochází na našich silnicích k tak vysokému počtu úmrtí a těžkých zranění , je nezvratitelný fakt, že při srážce konstrukčně nových vozidel s moderními zádržnými systémy, s vozidlem starším deseti a více let ,dochází k rozdílným následkům střetu. Z moderních vozidel, jak je často vidět v televizních šotech , odcházejí jejich účastníci po svých maximálně s lehkým zraněním, na rozdíl od těch starých. . kdy občas vlivem koroze dochází i k jejich rozdělení. Nevěřím totiž tomu , že jsme zase o tolik horší řidiči a jezdíme po tolik horších silnicích než např. ve Švedsku s přibližně stejným počtem obyvatel, kde ročně na rozdíl od ČR (kolem1000 občanů zemře a 5000 je těžce zraněno) umírá jen kolem 400 lidí.Myslím si že právě vysoká míra bezpečnosti ve Švedsku nejvíce používaných vozidel Saab a Volvo je toho velkou příčinou.

Nebude od věci pokud se vrátím k ekonomickým faktům. Ekonomičtí odborníci vypočítali,že v případě úmrtí člověka v produktivním věku přichází společnost o 50 milionu Kč. Jsou zde započítány náklady rodiny a  společnosti na výchovu,ztráty odvodů daní ,pojištění a nevytvořené HDP. Pokud vynásobíme tuto částku (nezahrnuty ztráty z těžkých zranění) počtem mrtvých za jeden rok dostáváme se k hrozivému číslu 50 miliard Kč za rok. Z tohoto zorného úhlu pohledu se uvažovaná částka věnována na toto opatření jeví jako nezanedbatelná .

Stanislav Vondruška místopředseda ČSODN

 …ztráta blízké osoby v důsledku dopravní nehody je pro pozůstalé otřesnou – traumatizující událostí. Přichází náhle, nečekaně, „jako blesk z čistého nebe“. Ve vteřině je vše jinak. Jak se s tímto faktem vyrovnat a jak ho přijmout? Co se mi to děje, jsem to ještě já, proč se to stalo zrovna mně - nám, proč a zase proč….? Člověk si v takové situaci klade tisíce otázek a nemůže tomu všemu uvěřit. To, co následuje a čím pozůstalí procházejí, se dá nazvat peklem. Takový člověk se ocitl v nenormální situaci, proto většinou nemůže reagovat bežným způsobem. Jeho projevy a chování jsou adekvátní odezvou na nenormální situaci. Stává se to i jedincům, kteří jsou přesvědčeni, že i těžké životní situace musí zvládnout bez obtíží. Jedná se o psychický šok. To, jak intenzivně človek prožívá ztrátu blízké osoby ( tedy jak se chová, co dělá apod.), záleží na mnoha faktorech, např. dispozice osobnosti, kdo zemřel, kolik mu bylo let, jak těsné vztahy byly, okolnosti úmrtí, přítomnost na místě tragédie. Nemluvě o tom, že v případe dopravních nehod často následuje vyšetřování policie, jednání s pojišťovnou, soudní řízení, kdy s každým dalším jednáním se tragédie znovu oživuje a vrací a taková konfrontace je vždy velmi bolestná

Také jsem tím peklem prošla, když jsem před necelými třemi lety přišla o maminku, do které najel řidič na chodníku a na místě ji usmrtil. Svědky byli můj otec a moje dvě, v té době šestileté, děti. Když píšu, že jsem tím prošla, neznamená to, že je vše v pořádku, protože ta ztráta je nenahraditelná a bolí pořád. Navíc jsem měla velkou obavu, jaké důsledky to bude mít pro děti a pro tatínka, kteří byli přímo u toho. Každého z nás to nějak poznamenalo, „jen“ jsme se s tím museli naučit žít. Vím, jaké to je, když okolí předpokládalo, že už bych měla být se ztrátou vyrovnaná a zase normálně fungovat dál a přitom jsem stále bojovala se smutkem, bolestí, opuštěností, pocitem nespravedlnosti a zlosti vůči viníkovi tragédie. Naštěstí mám úžasné zázemí své rodiny, blízkých přátel i kolegu, kde jsem mohla své pocity ventilovat. Mně pomáhalo, že jsem o tom mohla mluvit. A také jsem musela zvládat každodenní starost o rodinu, chodit do práce. Pak jsem hledala kontakty na lidi podobných osudů a když jsem se seznámila s Vondruškovými, přišlo mi jako přirozené, že bych se mohla zapojit do tohoto sdružení a pomáhat lidem, kteří přišli o své blízké při dopravní nehodě. Asi po roce jsem se dostala zcela náhodou ke knize „Zármutek a pomoc pozůstalým“ od Naděždy Kubíčkové, která mi také hodně pomohla.

Mgr. Michaela Blatná, psycholog

V dnešní době je užívání osobního automobilu stejně běžné jako mít telefon, televizi nebo počítač. A že se denně stáváme účastníky silničního provozu je víc než pravděpodobné. Nebezpečí, že se staneme obětí nebo viníkem dopravní nehody je možné.
Zprávy z médií na nás chrlí informace o dopravních nehodách, o nehodách, nad kterými kroutíme hlavou. Dozvíme se, jak k nehodě došlo, co jí předcházelo, kolik je zraněných, usmrcených, jaká je výše hmotné škody. Zpráva je uzavřena sdělením, jaký trest hrozí viníkovi nehody, zranění byli odvezeni do nemocnice, ale až na výjimky se už nedozvíme, jaký osud postihl po traumatizující události oběti dopravních nehod. Odvozem do nemocnice to ale nekončí...
Nesmím opomenout také pozůstalé po usmrcených při dopravních nehodách. Zásah do jejich životů, do jejich psychiky je velmi bolestivý.
Proces vyrovnávání se s újmou je dlouhodobý, ale vůle, chuť do života, sebevědomí a upřímná pomoc rodiny a přátel dokážou divy...
Každý by měl dbát pravidel a svoji morálku a zodpovědnost uplatňovat v co největší míře. Nepomáhat riziku vzniku dopravní nehody, nezranit, nezabít.

Ing.Ivana Svitáková Generální ředitelství Hasičského záchraného sboru MV ČR,tisková mluvčí