CZ | EN
ÚvodNaše službyAktualityKontaktyMožnost podpory
AKTUALITY
11.10.2017
Informace z podzimní vycházky po historii a zajímavostech Vyšehradu a Podskalí

VÍCE >>
25.9.2017
Pozvánka na schůzi výboru a spolupracovníků

VÍCE >>
14.9.2017
Informace-výzva o připijení se k evropskému projektu

VÍCE >>
Mgr.Jan Daniel Došek (farar@husiteholesovice.cz, )

Vážení představitelé a členové Českého sdružení obětí dopravních nehod, dovolte mi dodatečně velice poděkovat za Váš knižní dar naší náboženské obci CČSH v Praze 7 – Holešovicích, tedy za knihu Devátý dotek od autorky Mirky Šimkové, která je nyní cennou součástí naší knihovny. Publikace slouží již v současné době pozůstalým, kteří chodí do naší náboženské obce i do našeho kolumbária jako autentická podpora, útěcha a zároveň ujištění o tom, že pocity a prožitky pozůstalých mohou mít nejrůznější průběh a podoby na duševní, tělesné i duchovní úrovni. Několik výtisků jsme nabídli také spřízněným náboženským obcím naší církve, které ji rády přijaly, tedy plní poslání již na více místech a můžete mít jistotu, že se dostane k lidem, kteří ji ocení na své cestě truchlením při ztrátě milovaného člověka. Srdečně Vám přeji poklidný a požehnaný adventní čas a mnoho zdaru ve Vaší záslužné práci! S pozdravem se těším na další budoucí spolupráciJan Daniel Došek - farář


(KSiffelova@seznam.cz, )

Vážení Vondruškovi,velmi oceňuji, co ve Vašem sdružení děláte. Zatím Vás znám pouze prostřednictvím internetových stránek a už teď jsem vděčná, že něco takového existuje.Pisi Vam, protoze jsem bohužel jednou z těch, kterých se téma Vašeho sdružení dotýká osobně. V mých 14 letech jsem takto přišla o oba rodiče. Z auta zachránili jen mě. V nemocnici jsem byla 2 měsíce a doktoři říkali, jakým zázrakem jsem přežila a rychle se zotavila. Mám ještě bratra, který v autě nebyl.Ačkoliv je to již 10let, stále to vnímám tak, jakoby se stalo nedávno. Je to stále moc složité, pro mne i pro bratra. Jen jak Vám o tom píši, tak se mi stále nechce věřit, že to jsem já a můj bratr, komu se to stalo...Bolí to a moc, chybí to základní-láska, podpora, původní zázemí,......


Poradna ČSODN (CSODN-poradna@centrum.cz, 29.8.2013)

Rádi bychom odpověděli na vzkaz od paní L.S., která nám napsala prostřednictvím našeho webového formuláře dne 30.7.2013, ovšem mail nelze na uvedenou adresu doručit. Pokud Váš zájem trvá, napište nám prosím mail z jiné adresy, příp. se s námi můžete spojit telefonicky na poradenské číslo 773 618 420. Jestliže by kdokoliv z pisatelů do webového formuláře nebo do návštěvní knihy ČSODN neobdržel do týdne odpověď, prosíme ať postupuje obdobným způsobem doporučeným výše. Děkujeme.


(vladka.semberova@centrum.cz, )

--------------------------------------------------------------------------------Dobrý den,jen jsme chtěli pozdravit a ještě jednou poděkovat za Mariánky a také doufáme, že už je Vám dobře. Budeme se těšit eventuelně někdy naviděnou.Pěkné Velikonoce, Vlaďka a Terka.


(darsam5@seznam,cz, )

Dobrý den, ahoj všemChci poděkovat za nádherný víkend v Marianských Láznich omlouvam se že až dnes ale byla jsem od neděle v nemocnici. Opravdu krásně jsme si to užili a jěště jednou děkujeme. Síce cesta domu byla s komplikacemi a dojeli jsme až pozdě večer, ale krásný kostel s nádhernou knihovnou a vše kolem to za to stálo, byli jsme se dotkount i Krakonoše aby se nam splnili naše tajne přáni. Mala Darinka to tady všem vykláda jakou viděla knihovnu a pod. Doufam že i Miša už je zdraváPřeji všem krásne Velikonoce a jsem ráda že Vás mámDarina=


Šajtarová gabriela (<gabanek@centrum.cz> , 28.11.2012)

dobrý večer..... až skoro po sedmi letech jsem našla odvahu navštívit typ těchto stránek, ano před sedmi lety v době kdy mi bylo čerstvýc 16 let začínala jsem si konečně prožívat svůj život na plno poznávat všechno co mě ještě čeká a užívat si každý nový krásný den se svým starším bráškou kterému mu bylo v tu dobu 19 let:Byli jsem si velmi blízcí a všechno jsme prožívali spolu..rozhodli jsme se v létě že se projdeme do nedaleké vesnice kde nás čekali další přátelé,jenže sotva pět minut od domu se ze zatáčky vyřítilo auto,velký jeep kterého sme stačili pouze v tě rychlosti jen zaregistrovat ale už bohužel nic neudělat:( to co se stalo potom jsou nejhorší vzpomínky v měm životě probudila sem se na zemi celá od krve a neslyšela nic jen ticho a opodál to auto ...během chvilky se ke mě dostalo pár známých z okolních domů pamatuji si přesně na jediné co jsem se ptala kde mám svého brášku a prosila ať neumře ...po nejhorší noci jsem se ráno probudila na pokoji a matně začala vzpomínat!po nějaké době mě navštívila maminka s tatínkem celí v černém ale nepřikládala sem tomu význam a ptala se kdy už pujdeme domů...ten pohled mezi nimi mi utvrdil to čeho jsem se bála , nikdy jsem nezažila tak šileno bolest , v tu chvíli sem měla v hlavě prázdno nic jen to co tak strašně bolelo:(začla sem se dozvídat jak se vše událo jak nás ve 130 srazil opilý řidič s teréním autem který si vezl ještě vedle sebe těhotnou dceru a svou manželku!do těď si říkám jak může být člověk tak sobecký ke svému okolí když ví jak muže někomu ublížit, po několika rocích tahanicích vlastně se nic nevyřešilo, pan podnikatel podplácel koho mohl měnil výpovědi snažil se ublížit ještě víc.......i po těch sedmi letech mě tato vzpomínka rozpláče a navždy to tak bude, každý den není minuty co si na svého brášku vzpomenu , každé narozeniny, vánoce mi strašně moc chybí a neskutečně to bolí , pro mě byl nejlepší lék opravdu čas sice tu ráno nezahojí ale bolí o trochu méně.ale nemění to nic na tom že by si lidé měli uvědomovat že neohrožují jenom sebe ale i okolí a mužou kvuli své bezcitnosti zničit život bezbraným lidem na které doma někdo čeká ...... jsem ráda že jsem se odhodlala přečíst tyto příspěvky a děkuji za tuto stránku člověk si uvědomí že v tom není opravdu sám !


Lucie Palková (charllen19@gmail.com, 12.11.2012)

Dobrý den, velice si vážím všech, kteří byli ochotni zde zveřejnit svůj příběh a stejně tak si vážím těch, kteří těmto lidem pomáhají. Chtěla bych Vás poprosit o vyplnění krátkého dotazníku na téma pomoci obětem dopravních nehod. Jde o výzkum pro bakalářskou práci na téma jakou pomoc oběti nehod potřebují nejvíce, co jim naopak ubližuje apod. Dotazník je zde: www.mojeanketa.cz/pruzkum/202461892 Děkuji


Jana (jmestanova@centrum.cz, 9.11.2012)

Dobrý den, připojuji se na tyto stránky, protože před měsícem mi tragicky zahynul manžel. V cestářském traktoru ho zcela přehlédl řidič kamionu. Měli jsem báječný vztah. Mám sice úžasnou rodinu, přátele a práci, ale stejně pořád hledám co by mi pomohlo, aby ta nečekaná ztráta méně bolela. Možná i aktivity Vámi pořádané, protože být doma ,bolí nejvíce. Zdravím Jana


(, )

Na konci roku by se slušelo Vám všem moc poděkovat za to co děláte pro všechny kteří se ocitnou v té nejhorší situaci ve svém životě že příjdou o dítě nebo jiného člena rodiny.Vaše pomoc je to co potřebují.Jsem jedna z nich jen můj syn nezemřel ale zůstává již 8 rok ve vigilním koma.Vánoce už pro mne nebudou nikdy jako dřív stratily svoje kouzlo.Přeji Vám všem hodně zdraví a co nejméně klientů.Se srdečným pozdravem a poděkováním Zdena Zapletalová z Olomouce


Eva (eva.korcakova@centrum.cz, )

Nemám osobní zkušenost, ale bojím se vždy, když moje děti vyjedou na silnici, když jsem četla vaše příspěvky, plakala jsem, moc na vás všechny myslím a přeji co nejvíce osobní síly .


Katka (alegra79@seznam.cz, )

Paní Miriam,děkuji za Vaše psaní.Já ze začátku taky hledala pomoc ted už jí nehledám,nikdo mi pomoci nemůže,snad jen slovem někdo kdo prožil stejnou bolest,ten se dovede vcítit do druhého člověka.Měla jsem vůli vyzkoušet psychologi a psychiatry,ale po první sezení jsem pochopila to co jsem vlastně vždy veděla,že na bolest jsme sami.A jak píšete musíme se s tím naučit žít.Vaše psaní je smutné a já si živě dovedu představit co prožíváte je mi to strašně moc líto ani slovy to nedokážu vyjádřit.Já také vlastně žiju už jen pro své dvě děti malou roční holčičku a starší dceru,kdyby jich nebylo neváhala bych a skončila to trápení,ale kvůli nim mám vůli i chut žít a se vším se prát.Mám pocit,že už nežiji,že už jsem tu jen pro své děti a já že jsem jako člověk přestala existovat.Možná,že ten pocit znáte-kdy život už není o vás,je to jako každý den žít s nožem v srdci který tam prostě je,někdy více zabolí,někdy méně,ale furt je tam cítit..S večerem uléhám silnější,že jsem za den tu bolest ustála,ale ráno se znovu probouzím do hrozné reality kdy znovu musím posbírat své na kusy rozbité srdce abych den zase nějakým způsobem prožila.Ikdyž už tu můj Tomášek není(je to půl roku) tak věřím,že mě od někud vidí jako kdyby tu stále s námi byl ale jinak,věřím také,že je na krásném místě které my dokud jsme tady si nedovedeme a nemůžeme představit,je to vlastně jiná realita.Vaše holčička jako můj syn odešli s tohoto světa předčasně a jejich osud je si podobný..Paní Miriam,ještě tolik bych toho mohla napsat a říci,ale sama víte jak slova nedostačují,mohu Vám a Vaší rodině popřát jen hodně síly a dobrých lidí okolo sebe.Moc na Vás myslím...


Darina Samcová (darsem5@seznam.cz, )

Dobrý den. Chci jěště jednou poděkovat za víkend strávený v Mariánských lázních, dostala jsem nejkrásnější dárek od Vás všech, dnes slavim své 50-tiny. Nabrala jsem síl všechno zvládnout.Posílam Vám fotku mých zlatíček. Ahoj a díkyDarina


Miriam (pastikovi@atlas.cz, )

Milé maminky Katko a Věrko,na tyto stránky jsem se dostala před 4 roky a 9 měsíci,když jsem zoufale hledala pomoc v bolesti,kterou známe my,kteří jsme přežili své dítě.Moje dvě dcerky jely v autě s tchánem,děda nezvládl řízení a nám všem se v jedné vteřině rozpadl život na kousky.Mladší Michalka, měla mít za měsíc 11,umřela Nikolce (tehdy jí bylo15)v náručí.Při životě mě udržel jen pohled do Nikolčiných očí,plných strachu,bolesti a zoufalství.Každou vteřinu,když jsem to chtěla vzdát,jsem si připomínala"Nikolka tě potřebuje,další ztrátu by už neunesla,nesmíš ji ublížit!!"A tak bojujeme všichni už skoro 5 let.Není dne,kdy bych na Michalinku nemyslela.Bolest nezmizí nikdy,nikdo nedokáže zaplnit prázdné místo a každičký den se budete učit s tou bolestí žít.A jednou se snad zase dokážete pousmát,bez toho,aby jste se cítila provinile.Moc na Vás myslím a moc ,moc prosím-bojujte,vím že je to ten nejtěžší boj ve vašem životě.Miriam


Katka pro Věru (alegra79@seznam.cz, )

Dobrý den,paní Věro máme podobný smutný osud,mě můj milovaný syn Tomášek zemřel před 3.měsíci při autonehodě bylo mu také 14.let.Vím co prožíváte a cítíte,velký smutek beznaděj spousta otázek a slz.Posílám Vám na dálku alespon objetí -slova útěchy neexistují,není nic co by se dalo říci a co by mohlo alespon na chvíli tu bolest zmírnit.Občas mi pomáhá když navštěvuji tady na internetu dlouhou cestu,je to portál pro rodiče kteří přežili své děti,můžeme si tam s ostatníma maminkama povídat o našich dětech a dělit se o náš smutek,protože kdo to nezažil to nepochopí.Přeji Vám spoustu sil...S pozdravem maminka Káta


Věra (VeraMoslerova@seznam.cz, )

Dobrý den jsem ráda,že jsem našla vaše stránky aspon na 15min se mi trochu ulevilo,že nejsem sama v mé kruté bolesti kdy každou volnou minutu myslím na mého milovaného 14l.syna který zahynul před 8.měsíci po střetu s motor.vlakem jeho kamarad na nasledky po 5dnech boje v nemocnici taky.Nikdy by mě nenapado,že seto může stát zrovna nám když jsem otom slyšela,říkala sem že bych to nepřežila a přežila,ale muj život stratil smysl žebříček hodnot je uplně jiný a bojuji se vším ikdyž se snažím vpráci vše zakrýt a potlačit doma brečím a myslím nato jak tomu šlo předejít a nad tím jak se zachovala policie nechtěli mě k němu pustit jako matku pozvali k identifikaci cizí osobu,nechali ho tam ležet do 23hod než přijela pohřební služba hlavně že mě přišli vyslýchat hned 2hodiny po nehodě.Dodnes nechápu spoustu věcí celé to vyšetřování kolem a kdoví jeli tomu už konec nebo to bude mít pokračování. Kdyby aspon zustali na živu aby to mělo nějaký význam,ale to by si přál každý z nás koho něco takového potkalo.To je ten život.Děkuji všem za tyto stránky kde si člověk může aspoň trochu ulevit ze svého žalu.


Miriam Paštiková (pastikovi@atlas.cz, )

Přeji všem lidičkám,kteří nám tak moc pomohli a stále pomáhají,krásný rok 2011 a nám všem,kteří jsme se dostali na tyto stránky,hodně,hodně sil dokázat bojovat s bolestí i po letech.Moc všem za všechno znovu děkuji.Miriam


Barbora Blažková (, )

Dobrý den,ve dnech 7-9.5.2010 jsem měla možnost zúčastnit se setkání klientů aspolupracovníků ČSODN. Přestože tyto řádky píši s několikaměsíčnímodstupem, vzpomínky, dojmy i prožitky z tohoto setkání jsou pro mnestále velmi intenzivní.Když jsem se v květnu chystala poprvé na toto setkání, mísilo se vemne spoustu pocitů. Neměla jsem přesnou představu toho, co bych odsetkání měla očekávat a jakým směrem se celá naše skupina bude ubírat.Též se musím přiznat, že někde hluboko byl přítomen i strach zkonfrontace s bolestí, která neštěstí, jakým je ztráta milované osoby,doprovází.Jsem ráda za prostor těchto několika řádků, jelikož tak mohu znovuvyjádřit poděkování zúčastněným a obdiv nad silou, s níž se pozůstalíse ztrátou milovaných blízkých vyrovnávají. Mezi zámeckými zdmi vNečtinách zaznělo několik tragických příběhů, každý jeden znamenalvelkou bolest, životní zlom a nenahraditelnou ztrátu pro mnoho lidí.Každý truchlí jiným způsobem, nicméně ze skupiny jsem cítila, jakpřínosné je zjištění, že ve svém smutku nejsme sami, že čas sice ránynevyléčí, ale dovolí najít i některé světlé body v životě, pro kteréstojí za to každý den vstát. Přes veškerou bolest a slzy, přišla nanašem setkání ke slovu i radost a smích.Velmi mne mrzí, že v současné době stále ještě neplatí, že dobro apravda vždycky zvítězí. Například (bohužel) není málo soudních sporů,kdy je jednoznačné, kdo je viníkem a kdo obětí, přesto všakspravedlnosti zadost učiněno není. Je též velká škoda, že seneziskovým sdružením, která se snaží tuto situaci zvrátit, nedostávádostatečné materiální podpory i přes smysluplnost a přínosnost jejichčinnosti..V každém případě se ona osobní síla a odhodlání klientů aspolupracovníků sdružení pro mne stala velkým vzorem a zdrojem energiedo budoucího osobního i profesního života. Zmíněný víkend je pro měsymbolem toho, že ta spousta práce, která za všemi ze sdružení stojí,nebyla marná a má svůj smysl.Děkuji všem.Barbora Blažková, spolupracovnice ČSODN


Popela Ladislav (ladavlasta@centrum.cz, )

Dne 11.10.2010 tomu bude osm roků co jsem obdržel tu tragickou zprávu , která mě frustruje neustále . Ten den asi v 10hodin dopoledné , můj starší syn Roman usedl do svého auta renold 19 , spolu s ním jeho manželka Michala a 4letý syn a můj vnouček Adámek a navíc i tchán Josef tehdy 47letý aby se vydali z místa bydliště Říkovic , do Přerova k lékaři s Adámkem na kontrolu . Asi po třech kilometrech na trase je T křižovatka na vedlejší silnici , když se v protisměru chystal odbočit do leva řidič os. auta , který dával synovi přednost a tudíž musel zabrzdit . Za ním jel řidič velkého nákladního auta , který přehlédl znaméní odbočujícího ale i jeho brzdová světla tak že musel intezivně bzdit , náklaďák však vybočil do levé strany , čili do protisměru , kde v ten okamžik projížděl syn. Došlo k čelnímu střetu a následky byly strašné . Syn Roman ,který řídil a tchán Josef sedící na sdadle spolujezdce byli mrtví na místě , Adámek po půlhodinové resuscitace skonal v sanitce . Snachu Michalu přepravila těžce zraněnou helikoptéra do fakultní nemocnice v olomouci . Přežila ale následky včetně těžké anamnéze nese doposud . Těžké trauma prožívá dodnes druhý syn , který slouží u policie a po havárii byl na místě samém . V naších rodinách je tato situace o to složitější , že synové si za manželky vzali sestry . Nejsem pomstychtivý ani jsem nechtěl žádné vedlejší nahrady , myslím si pokud ten řidič , kterého neznám ani nemám zájem se s ním seznámit , bude mít myšlenku co způsobil po celý život. Navíc firma . které vozidlo patřilo se zachovala velmi seriózně . O ČSODN jem se dozvěděl nedávno , přesto že čas rány hojí a roky běží , člověk se s takovou situací nikdy nesmíří . Doma s o našich nejdražších občas povídáme ale vlastní tragedii raději , přesto že v nás neustále je , nevzpomínáme , stačí třikrat i vícekrát , navštěva hrobu na hřbitově . Jsem proto rád , že jsem si na vašich ztránkách alespoň trošinku ulevit .S pozdravem Popela Ladislav , Machovská 529 , 763 62 Tlumačov u Zlína . Tel. 602471132 , e-mail ladavlasta@centrum.cz


Lenka (lenka.kralova.cb@seznam.cz, )

Dobrý den, jmenuji se Lenka a v neděli 1.8. jsem přišla o svého bratra(31 let). Srazilo ho auto když přecházel silnici. Od policie nevíme nic, jen něco málo. Od známých máme pár informací, které ještě nejsou oficiální. Řidič který srazil mého bratra z místa činu ujel a ani mu neposkytnul první pomoc. Údajně už ho chytli. Nejhorší pro mě je, že ho z té silnice odtáhnul do stoky a nechal ho tam ležet jak psa. Nejde mi o peníze, ale nechci, aby to tomu řidiči prošlo jen tak, protože je u nás zvykem svalit vše na mrtvého, který se nemuže bránit. Pomužete mi, jak mame dál právně postupovat? Děkuji Lenka


Hlaváč Karel (hlavac.labeo@tiscali.cz, )

Dobrý den naše nehoda se stala před čtrnácti roky .Ať jsem dělal co se dalo rozhodnutí st.zástupce které znělo ODLOŽENO se mi nepodařilo zvrátit.Odvolával jsem se na všech institucích které mají co do činění s právem a to od okresních až po ministerstva.Moje žena zůstala po nehodě na invalidním vozíku a já po zlomeninách stehna žeber naražené lebky se o ženu starám.V mé situaci nemám čas na ježdění po institucích protože moje žena toho není schopná a bez mé péče nemůže zůstat.Prosím poraďte mi .NEBYL JSEM NA VINĚ.Děkuji moc Hlaváč


Alena Palmová (AmalkaG@seznam.cz, )

Chtěla bych se s Vámi podělit o naší bolest!Pořád si každý říká nás se to netýká nám se to nemůže stát?Ale jednoho dne mi volala mamka a do telefonu mi křičela Ájo táta je mrtvej měl tragickou nehodu v kamionu,kdo to nezažil vůbec neví co je to za strašnou ránu a nezkutečnou bolest,bezmoc.Stalo se to na dálnici D5, jiný kamion na dálnici srazil divočáka a zůstal stát přímo uprostřed dálnice,stalo se to ve 2hod ráno byla tma,táta kamion nedobrzdil.Po 14dnech jsem viděla fotky z místa nehody, z tátovy kabiny byla slisovaná placka.Do tedˇ se ptám a ptát budu co se stalo?Pořád si nechci něco takového připustit,že ho neuvidím NIKDY?Byl to ten nejlepší táta.................už nemůžu psát,díky


Bezpečné léto 2010 (, )

Vážení přátelé,rádi bychom vám poděkovali za účast a součinnost při akci ,,Bezpečné léto 2010“, která proběhla pod záštitou starosty MČ Prahy 5 a primátora hl.m.Prahy v termínu od 15.-16.6.2010 na veřejném prostranství Anděl u výstupu z metra. Díky Vašemu laskavému přispění mohla akce proběhnout na velmi zdařilé úrovni. Na akci se dostavili tito hosté: mluvčí TSK, předseda sdružení Autoškol ČR, Policie ČR, Městská policie, Vojenská policie, zástupci Ministerstva vnitra, kaskadéři Pavel Vik a Marek Matoušek, ze Sdružení řidičů Pavel Lukáš, Josef Voborník, Dita Daňhelková, Trans Hospital – p.Bulíček, Motodrom Most, České sdružení obětí dopravních nehod a další ... Přejeme Vám osobní pohodu a mnoho podnikatelského štěstí. S úctou a přátelským pozdravem Jaromír Šíd Andrea Pechová prezident Motocyklové asociace o.s. produkční manager


PhDr.Martin Kořán CSc. (, )

Postřehy a dojmy spolupracovníka OS ,účastníka Setkání s klienty 9-10.5. 09 v NečtináchDobrý den,odpovím citátem od A. Schweitzera: "Cokoliv jste učinili komukolivdobrého, to zůstává".Kdyby se má přítomnost omezila pouze na to, že jsem jedné zoufalé osoběpomohl napojit se na instituci, o které neměla do té doby ani tušení, takjsem učinil hodně. Jinak jsem byl rád, že jsem se mohl celého víkendového setkání zúčastniti.Byl jsem rád, že jsem (stejně jako ostatní) slyšel, že k tomu, aby sezačala uskutečňovat obyčejná lidská pomoc stačí úsilí dvou rodin spodobným postižením - a kam až se dospělo za pouhých 5 let. A je pouzevinou a nezájmem institucí, že ČSODN nemá dostatek financí na to, abymohlo realizovat všechny potřebné aktivity a je ve své podstatě nucenožebrat a živořit, namísto toho, aby věnovalo veškeré úsilí na realizacisvých záměrů.Účastníci mne velmi překvapili svou bezprostředností jak při sdělování alíčení svých, jistě nelehkých osudů, tak naopak otevřenou zábavou přivečerním posezení u ohně, kdy prokázali, že i přes veškerou bídu života sedokáží povznést nad svoji situaci a zapojit se do všeobecné zábavy...Ještě jednou děkuji za umožnění účasti na soustředění.Připomínky nemám žádné, počasí vyšlo, lidé byli spokojení, probralo sevše, co bylo třeba, možná by bylo užitečné přizvat nějakého řidiče-viníka,aby si vyslechl, jaké tragické následky může jedna nehoda způsobit s lidskými osudy.M.Kořán dopravní a klinický psycholog


JIndřich Drlík (drlikj@selfnet.cz, )

Dobrý den, mám trvalé následky po autonehodě kterou jsem nezavinil. Mám přiznán ČID a pobírám rentu od pojišťovny viníka, poněvadž to byl prac. úraz a on zahynul.Jsem už 10 let nezaměstnaný a jsem evidován na ÚP. Jemi letos 58 roků, do starobního důchodu bych měl jít ve 62 letech+8 měsíců. Zajímalo by mne jestli mi bude přiznán SD a z čeho mi jej budou počítat a jestli budu mít kompenzaci za případnou finanční ztrátu na důchodu. Renta jde z povinného ručení. Můžete mi prosím poradit?


Lucie Bazalová (Bazalova5@seznam.cz, )

Dobrý den.Přesně 21.4.2009 to bude přesně rok od naší nehody na Motorce.Jely jsme s přítelem-tehdy s kamarádem vyjížděly z Bohdalic do Vyškova ale náhle po několika metrech nám automobil který zatáčel nedal přednost. A mi do něj z boku nabouraly.Řidič automobilu říkal že nás nevyděl ale auta co jely před ním tak nás viděly.Bylo to pro nás moc těžké.Díky rychlé pomoci zdravotníků jsme fyzicky v pořádku.


Maja Brbúchová (brbka@azet.sk, )

Srdečne Vás všetkých pozdravujem. Som mamina, ktorá pri dopravnej nehode stratila milovaného syna Tomáša. Mal 27 rokov a mal vážnu nehodu na motorke. Nehodu si pravdepodobne zapríčinil sám, ale to že nedostal okamžitú lekársku pomoc sa mu stalo osudným a po dlhých a ťažkých 8-týždňoch zomrel. Učím sa s tým žiť už 2,5 roka. Strata dieťaťa je to najhoršie, čo môže milujúcu matku stretnúť. Život sa nám celej rodine zmenil a ja dennodenne vstávam a líham s myšlienkou na môjho syna a každý deň si pripomínam, že musím žiť ďalej. Som veľmi rada, že na internete existujú takéto stránky, pomáha nám to žiť. Pozdravujem touto cestou všetkých rodičov, ktorí prišli o svoje milované deti. Je úplne jedno koľko rokov má dieťa,ktoré stratíte. Môj Tomáš by sa 27.02.09 bol dožil 3O rokov, nebolo mu dané osudom. Smutná mamina


Miriam Paštiková (pastikovi@atlas.cz, )

Zdravím všechny pracovníky ČSODN a nejen jim,ale všem lidem,kteří se dostali na tyto stránky, přeji klidný rok 2009,hodně štěstí a hlavně sil, bojovat dál se životem,kupu hodných lidí kolem sebe.Moc Vám všem děkuji za pomoc.


(LadP1@seznam.cz, )

1.5.2006 vyhasl život mé milované přítelkyně při autonehodě,nevěděl jsem že tato organizace funguje a tak jsem se v tom plácal sám a vlastně ještě pořád a jsem rád že pro ostatní fungujete......děkuji


Darina (darinasamcova@atlas.cz, )

Přeji všem pracovníkům ČSODN hezke Vánoce, moc jste mi pomohli a myslim na Vás i na ty kterým pomáhate, ja bohužel budu slavit již osmé Vánoce bez svého syna, a pořád jsou moc smutné


Lenka Cielecká (LCielecka@seznam.cz, )

Hrozně moc bych chtěla poděkovat pracovníkům ČSODN za jejich zájem a účast. Zároveň Vám všem popřát klidné a spokojené vánoce a šťastný Nový rok. Mnohokrát DĚKUJI!!!


Zuzana Vinklerová (Zalvi@seznam.cz, )

Dobrý den, díky spotům, které se rozjely jsem narazila na Vaše združení a myslím si, že jste velkým přínosem pro všechny, kteří si prožili něco takového... Já sama jsem měla autonehodu a můžu jen děkovat, že se nikomu nic nestalo. I přesto to pro mě bylo to nejtěžší období v životě. Myslím si, že jsem dost otrlá, ale vím, co to je, když se člověk nemá na koho obrátit. Počítám s tím, že tyto stránky jsou dosti navštěvované a proto možná jen bych chtěla říct, že to, že člověk jede jednu cestu stokrát a myslí si, že ji zná na zpaměť a ví, co si může dovolit, není pravda. Na takové cestě jsem zažila čelní náraz, kdy jsem mohla připravit o život svou sestru a protijedoucího řidiče, který nic netušíc jel jen domů z výletu. Po takové zkušenosti už vím, že nejsem nesmrtelná a že v autě se mi nemůže nic stát, když jsem opatrná. I ten řidič naproti byl opatrný a neznalá holka jako já ho mohla připravit o život... Vážím si toho, co děláte...


Gabriels Kulhánková (kulhankovagabriela@seznam.cz, )

Jsme taky pozůstakí po někom, kdo zahynul při autonehodě. Oplilý řidič nezvládl zatáčku a plnou rychlostí čelně narazil do aua, v kterém jeli z výletu příbuzní i z babičl¨kou. Baly čiperná ženská a najednou tady nebyla, dělám v pohřební službě, viděla jsen¨m už dost, ale na ten pohled, jak vypddala ona, nikdy nezapomenu, dokonce jsem mamce zakázala se podívat na babičku, z toho pohledu ba se nikdy nevzpamatovala. Za rok jsem měla nehodu já i s mladším synem, taky čelní náraz od 22-letého řidiče, který jel v protisměru. ten při srážce jen vystoupil, a místo toho aby nám pomohl z auta, jen obvolávla své rodiče, že má rozbité auto. Můj 8-letý syn byl zraněný a hlavně v šoku, že tak nějak umřela jeho prababička. Je to děs, ale opravdu ti mladí nemají vůbec vztah k životu. jeho totiž nezajímalo nic kromě škod na svém vozidle, a když po 2 hodinách přijela dopravka, tak se zajímal jen o to, kdy si už bude moct dát pivo. O mého syna, která odvezla záchranka, se nezajímal vůbec. Navrhovala bych, kdyby se ze zákona muselo, ten kdo zaviní nehodu a zabije, měl v rámci trestu, muset jít povinně jít podívat se na tělo, jak to vypadá, obléct to tělo a myslím, že by to mělo na něj větší trest, než nějaké zavření nebo dokonce jen pokuta. Protože ten pohled opravdu stojí za to. A motorkářům, bych to dala v rámci autoškoly, určitě by si hodně rozmysleli, jak mají jezdit


Lenka Cielecká (LCielecka@seznam.cz, )

Zdravím všechny pracovníky ČSODN.Dozvěděla jsem se o těchto stránkách teprve nyní, Když se začaly pouštět spoty "nemyslíš-zaplatíš". Před třemi lety se mi zabil manžel, narazil autem do stromu, bohužel byl na místě mrtvý. Zůstal mi po něm syn, kterému v té době byly tři roky. Jsou dny, kdy je to strašně těžké, navíc teď, když se blíží vánoce. Nevím, proč se to muselo stát nám, myslím, že ani nejde se s tím vyrovnat, dá se s tím pouze naučit žít. Kdyby nebylo syna, tak už tu také nejsem, držel mě při životě, ale ten život je od té doby takový neúplný, prázdný, snažím se žít normálně jen kvůli mému děťátku. Přeji hezký den a i když já jsem vaší pomoci nevyužila, jelikož jsem o ní nevěděla, tak přesto přeji hodně sil na pomoc druhým. Děkuji Lenka.


Anna Kozlovská (ana.vetla@centrum.cz, )

Měla jsem celé jablíčko až do 3.7.2007 a od té doby mám jen půl, ale takový je život. Jsem neskonale šťastná, že mám to druhou půlku. Bez pomoci mého syna si nedovedu život bez dcery představit. Nadevšě jsem milovala oba - své celé jablíčko. Doufám,že časem jablíčko zase doroste,až příjdou vňoučata a s tím i radost z nového života. Často se ptám, proč nám, ale odpověď snad dostanu až na onom světě a věřte, někdy jsou dny, žě se už na ten druhý svět i těším, už tam totiž někoho mám - no přece to druhou půlků jablíčka.


Darina (darinasamcova@atlas.cz, )

Přeji všem pracovníkům Čsodn krásné velikonoce a mnoho síl pomáhat obětem dopravních nehod, jelikož mám bohužel pocit, že maji práce čím dál víc, tak hodně sil, moc si Vaši práci vážim. Děkuji Darina.


Irena Davidová (irenadavidova@centrum.cz, )

Omlovám se všem za chyby,které jsem ve svém příspěvku napsala i za číslo telefonu které jsem napsala špatně je to 602 878 138.Děkuji za pochopení Davidová


Irena Davidová (irenadavidova@centrum.cz, )

Ještě jsem zapoměla napsat číslo svého telefonu, budu ráda za kaýdý kontakt 602 8780138-Děkuji Davidová Irena


Irena Davidová (irenadavidova@centrum.cz, )

Dobrý den, zdravím všechny,kteří našli síli překonat tu šílenou bolst a žal, když ztratili při dopravní nehodě svého blízkého a dokáží s tím žít.Já jsem si výdycky myslela, když se někomu zabilo dítě, že já bych tuto situaci nezvládla.Bohužel se mi to stalo a asi všichni dobře víte co to s člověkem udělá.Na dílnici D1, když moje dcera jela jako každý jiný den na předváděcí akci do Brna,praskla jim guma u auta, podotýkám,ýe řídil její manažer.Dostali smyk, narazili do svodidel a s autem se jim podařilo zajet do odtavmého pruhu.Protože pršelo a moje dcera věděla, že není dobré zůstávat v porouchanem autě na dálnici, tak z auta odešla až nahoru na stráň, kde je malý lexík a tak se scgovaůa před deště,.Její manžer zatímvolal u svého auto odtahovku.A pak se to stalo. kiné auto, které projíždělo okolo šíloenou rychlostí, narazilo do jejich odstaveného auta a letělo až nahoru do lesa,kde moji dvesu Irenku rozdrtilo.Podle svědku se snažila utéct, ale nestihla to.Stalo se to 53,5 kilometru u Trhového Štěpánova-Faly jsem ji tam křížek.Podrobnosti k nehoděm nemám vůbes sílu psát, protože jednání policie byla mírně řečeno příšerné.Dceru jsem už nikdy neviděla, hned ji odvezly na soudní pitvu.Byla bch moc ráda, jestli Irenku někdo znal, kdyby se mi ozval.Pracovala jako modelka v agentuře NOVA MODELS.Zvlᚡˇt bych byla vděčná, kdyby se mi ozvala maminka Renaty Vaculčíkové, která uhořela v srpnu roku 2006 v autě. Pracovala ve stejné agentuře.Irenka pro ní tehdy tak moc plakala. byla kamarádky. 6.6.2007 vyhasl život i mojí Irenky.Děkuji že si přečtete tyto řádky.


Darina (darinasamcova@atlas.cz, )

Děkuji Vam za možnost přečist si Vaše stranky, take p. Zuzaně Špitalske opravdu jsem mnohe pochopila ,skoda,že jsem o teto možnosti nevěděla dřive, opravdu člověk po smri blizkého hodně trpi, v mem připadě po synovi, a každe slovo je duležite. Děkuji za všechny, kterym tuto pomoc poskytujete.


Voplakalova (voplakalova@volny.cz, )

Dobry den,17.7.2007 moji podřízené a její kamarádce uhořely dcerky v autě.Jak muzeme pomoci? můžeme založit finanční sbírku? Děkuji voplakalova 774305830


Marián Koman (komancero@post.sk, )

Dobrý deň,založenie ČSODN je dobrý krok pre obete a pozostalých. S niečim podobným som sa na Slovensku ešte nestretol. Pokiaľ máte informácie o podobnom občianskom združení v SR, tak mi zašlite kontakt. Fandím Vám a prajem veľa úspechov pri vykonávaní tak potrebnej podpornej činnosti. Rád by som spolupracoval v podobnom OZ.


Markéta Jarošová, (Dzedzy@seznam.cz, )

Dobrý den, je to dva roky co jsem na silnici ztratila přítele. Chodili jsme spolu teprve tři týdny, takže ta nevětší zamilovanost na obouch stranách. Dva dny jsme se před tím kvůli jeho pracovní vytíženosti neviděli a proto, když mi volal, tak mi řekl:,, Dneska přijedu ať se děje co se děje. Za půl hodiny jsme u tebe." Já na to:,, Tak pospíchej, máme dobrou večeři, tak dělej nebo ti jí sním." Už nikdy v životě bych neřekla někomu kdo řídí nebo má řídit, aby pospíchal.Sice jel rychleji, než byla předepsaná rychlost prý, ale mimo obec na hlavní silnici. Nehodu zavinil řidič kamionu, který se do tisku vyjádřil takto (cituji) ,, já ho viděl, ale myslel jsem že to stihnu." Jak já tuhle větu nenávidím. 4 dny bojoval o život v nemocnici, ale neměl šanci vyhrát. Zemřel 9. února (krátce před svátkem zamilovaných 14. února).Po jeho smrti jsem měla takový nápad založit nějaké sdružení jako je toto, kde by lidé spolu mohli mluvit o podobných zážitcích a zkušenost, ale nejsem zběhlá v těchto věcech, tak jsem nevěděla jak na to. Takže díky, že něco takového je a existuje.Kdokoliv budete chtít, napište mi na mail a můžeme si o tom popovídat.


Antonín Kolář (a.kolar@maiva.cz, )

chtěl bych poděkovat za pomoc ČSODN, kterou nabízí lidem, kteří přišli v důsledku dopravní nehody o své blízké. Mě zemřela žena v důsledku dopravní nehody, kterou zavinil nepozorný taxikář, který vjem na chodník do davu chodců. Manželka nehodu nepřežila. Zůstal jsem s dcerou sám. Uvítal jsem pomoc ČSODN, neboť náš život začal být složitější. Děkuji za možnost svěřit se svou bolestí.



Napište nám - rychlý kontakt







partner partner partner partner partner partner partner partner partner partner