Desatero pomoci

 Desatero účastníka dopravní nehody z pohledu advokáta

1. Zachovejte chladnou hlavu. Nenechte ovlivnit své chování momentálními emocemi. V žádném případě se neuklidňujte pitím alkoholických nápojů po nehodě.
2. V případě, že došlo ke zranění či usmrcení osob, nebo je způsobena na některém ze zúčastněných vozidel včetně přepravovaných věcí nebo na jiných věcech škoda zřejmě převyšující částku 100 000 korun, je nezbytné volat policii. To platí také, pokud máte vozidlo na leasing, firemní nebo z půjčovny. Protože však nemusíte správně odhadnout, v jakém rozsahu došlo k poškození zdraví či majetku, nepochybíte, zavoláte-li policii vždy, ať se cítíte být viníkem nebo poškozeným. Pokud jste si naprosto jisti, že došlo pouze k drobné škodě bez zranění, nemusíte nehodu hlásit, jestliže s ostatními účastníky sepíšete - a podepíšete - zápis o průběhu nehody s prohlášením, kdo nehodu zavinil. Pozor: povinnost účastníků nehody oznámit věc Policii ČR vznikne vždy, dojde-li při nehodě k poškození silnice nebo obecně prospěšného zařízení.
3. Zůstaňte s vozidlem na místě, kde se nehoda stala. Před příjezdem policie by se vozidla neměla přemísťovat, ani odstraňovat odpadlé části vozidel. Pouze pokud je nutné uvolnit silnici, vyznačte (křídou, pískem apod.), kde vozidla stála bezprostředně po nehodě. Pokud máte k dispozici fotoaparát, doporučujeme ihned zadokumentovat škody na vozidlech či jiné okolní škody a je-li to možné, i Vaše případná zranění.
4. Vyměňte si vzájemně informace. Zjistěte si od dalších účastníků - nejlépe z jejich osobních dokladů - jejich totožnost, včetně údajů z ŘP, ORP (osvědčení o registr. vozidla), případně o vlastníku vozidla. Zapište si údaje o pojistitelích účastníků a čísla pojistných smluv. Zaznamenejte si registrační značky vozidel. Zejména pečlivě postupujte v případě, že vozidlo škůdce je registrováno v zahraničí – tehdy doporučujeme pořídit fotokopie všech dokumentů. Zjistěte si svědky, kteří situaci viděli.
5. Po příjezdu policie sdělte vyšetřujícím policistům vaši verzi nehody. Popište jen to, co skutečně víte - domněnky vynechejte. Pokud nevíte jistě, zda jste byli při nehodě zraněni (neshledali jste viditelná vnější zranění), uveďte to. Některá zranění se mohou projevit až po delším čase. Policejní protokol podepište tehdy, pokud souhlasíte s jeho obsahem. Jinak do něho uveďte své výhrady.
6. Nevyslovujte žádné přiznání viny. Určit míru zavinění je věcí následujícího šetření. Neobviňujte se tedy předtím, nežli jsou okolnosti nehody přesně objasněny. Spolupracujte s policií při vyšetřování dopravní nehody a zodpovídejte jejich otázky. Neprobírejte nehodu se známými - o nehodě je lépe diskutovat pouze s vaším lékařem, advokátem nebo v úzkém rodinném kruhu. Pokud jste si ještě nezvolili advokáta, můžete zainteresované osoby odkázat na policejní protokol nebo na vaší pojišťovnu, která se pojistnou událostí zabývá.
7. Dokumentace místa dopravní nehody obsahuje jak protokol o nehodě v silničním provozu, tak fotografickou dokumentaci a topografickou dokumentaci. Sledujte vyšetřování nehody a buďte obezřetní. To platí zvláště tehdy, pokud věc není šetřena jako malá dopravní nehoda, ale jako trestný čin. Zajímejte se o způsob shromažďování a vyhodnocování důkazů ze strany policie (naměřené hodnoty rychlostí, výsledky dechových zkoušek na alkohol, znalecké posudky aj.).
8. Veďte vlastní dokumentaci o nehodě. Zapište si všechny údaje a informace, dokud je máte čerstvé v paměti. Vytvořte si vlastní náčrtek situace z místa nehody. Sledujte váš zdravotní stav – zaznamenávejte stavy bolesti, veškeré překážky a omezení v běžném životě způsobená zdravotním stavem po nehodě apod. Shromažďujte lékařské zprávy. Veďte si evidenci o výdajích v souvislosti s dopravní nehodou a jejími následky, včetně ušlé mzdy, resp. zisku.
9. Doporučujeme vyhledat včas právní pomoc. Advokát vám poradí nebo vás zastoupí ve věcech náhrady škody, resp. zadostiučinění v souvislosti se škodou na vozidle, škodou na zdraví (bolestné, trvalé následky, psychická újma….), ušlým ziskem či mzdou. Poskytne vám právní služby v oblasti trestního a přestupkového práva, když potřebujete obhájce pro trestní, resp. správní řízení. Pomoci vám může i ve sporech vzniklých na základě pojistných smluv: průtahy v šetření pojistné události, odmítnutí práva na pojistné plnění apod. Zatímco náhrady hmotné škody se pravděpodobně domůžete i vlastními silami, v případě poškození zdraví je obvykle nutné vypracovávat složitá právní podání, ke kterým je nezbytná právní kvalifikace.
10. Poškozeným radíme informovat se o možnostech pomoci, kterou mohou poskytnout k tomuto účelu založená občanská sdružení nebo státní orgány (v rámci ministerstva vnitra, spravedlnosti apod.).

JUDr. Jaroslav Palas

Desatero účastníka dopravní nehody z pohledu pojišťovnictví

1. Zjistěte a zapište si SPZ vozidla, které nehodu způsobilo.
2. Zjistěte identifikační údaje o osobě v době nehody, případně o provozovateli a vlastníkovi vozidla.
3. Zjistěte, u které pojišťovny je k danému vozidlu sjednáno tzv. povinné ručení.
4. Popřípadě využijte www. stránek České kanceláře pojistitelů se sídlem Štefanikova 32, Praha 5 – www.ckp.cz - která vede databázi pojištěných vozidel s odkazem na příslušnou pojišťovnu.
5. V případě škody na zdraví nebo usmrcení způsobené nezjištěným vozidlem se obraťte se svým nárokem na odškodnění přímo na Českou kancelář pojistitelů, stejně tak v případě škody způsobené cizozemským vozidlem v ČR.
6. V případě, že k vozidlu nebylo v době nehody sjednáno povinné ručení, obraťte se se svým nárokem na odškodnění na Českou kancelář pojistitelů.
7. Ohlaste škodní událost příslušné pojišťovně, která vás bude instruovat, jak postupovat.
8. U pojišťovny můžete uplatnit nárok na náhradu škody na zdraví nebo usmrcením, věcné škody, ušlý zisk a účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků na náhradu uvedené škody.
9. Nároky na náhradu škody musí být vůči pojišťovně prokázány, je tedy nezbytná součinnost s pojišťovnou při šetření a likvidaci pojistné události.
10. V případě nehody v jiném členském státě EU způsobené vozidlem registrovaným v jiném členském státě EU se obraťte na Českou kancelář pojistitelů, která vám sdělí jméno a adresu škodného zástupce příslušné pojišťovny v ČR.

"Desatero" pozůstalého po zemřelém účastníkovi DN z pohledu psychologa

Ztráta blízkého člověka v důsledku dopravní nehody je pro pozůstalé otřesnou – traumatizující událostí. Přichází náhle, nečekaně, „jako blesk z čistého nebe.“ Ve vteřině je vše jinak. Jak se s touto skutečností vyrovnat, jak ji přijmout, jak žít dál…? Neexistuje jednotný návod, podle kterého by se pozůstalí mohli řídit. Každý člověk je jiný a co pomůže jednomu, druhému pomoci nemusí. Podělíme se s Vámi alespoň o rady z odborné literatury, o osobní zkušenosti a zkušenosti našich klientů.

Tato situace může pozůstalému přinést např. pocity, které ještě nepoznal; mohou být velmi silné intenzity a třeba i protichůdné. Jsou však zcela normálním důsledkem obrovské bolesti, žalu. Smutek po smrti blízké osoby je zcela přirozený a je na místě, ale existuje určitý rozdíl, jestli zemře přirozenou smrtí starý nemocný člověk nebo např. tragicky odejde mladý perspektivní člověk či rodiče malých dětí.

Jaké pocity pozůstalí sdělují?

V oblasti psychických příznaků např.:

Pocit bezmoci a beznaděje
Pocit osamělosti
Pocit neskutečnosti
Pocit nejistoty
Pocit nenávisti
Pocity viny
Výrazné emoční projevy – pláč, křik, smích
Podrážděnost
Uzavřenost
Problémy se soustředěním
Snížená pracovní výkonnost
Nadměrná aktivita

V oblasti tělesných příznaků např.:

Bolesti hlavy
Bolesti zad
Napětí svalstva (tuhnutí)
Bušení srdce
Zrychlený dech
Nadměrné pocení
Zažívací potíže
Sucho v ústech
Nespavost
Neopodstatněná únava
Celkové vyčerpání organismu (zhroucení, kolabování)
Nechuť k jídlu
Snížený sexuální zájem (převážně u žen)
Zvýšený sexuální zájem (převážně u mužů)
V oblasti chování a reagování např.:

Ztráta zájmů
Odmítání kontaktů
Porucha vnímání času
Nepochopitelné sny
Hledání pozůstalého
Hovor se zemřelým

Všechny výše jmenované pocity se u pozůstalého nemusí objevit, ale většinu z nich potvrzují i naši klienti. Každopádně se jedná o velmi bolestivý, ale normální proces. Možná se může zdát, že slovo „normální“ v souvislosti s prožíváním zármutku je zmiňováno zbytečně často. Vycházím však z praxe, kdy pozůstalí se často ptají: „….a je to normální, že ještě po dvou letech od smrti mého syna, partnera… jsem na tom stále stejně jako na počátku?“ nebo: „….je to půl roku od pohřbu, ostatní kolem už nějak fungují a já zjišťuji, že se hroutím, že až teprve teď mi dochází, že můj/moje…. už tady není a nikdy nebude…“

Smutek jako proces vyrovnání se se ztrátou blízké osoby je někdy zaměňován s depresí. Celkem pochopitelně, protože projevu zármutku jsou velmi podobné projevům při depresi, jak je uvedeno v následujícím přehledu. Pokud se svými psychickými problémy v souvislosti se ztrátou blízké osoby zajdeme k psychiatrovi, většinou bude diagnostikována depresivní porucha a budou nám nasazena antidepresiva. Obecně mezi odborníky, kteří pracují s pozůstalými, platí, že by pozůstalí neměli být medikováni. Nepříjemné pocity a projevy se medikací možná potlačí, ale bolest ze ztráty se nevyléčí. Ze zkušeností, které sdělují pozůstalí, však vyplývá, že ani toto „pravidlo“ nelze jednoznačně uplatňovat. Dá se říci, že k nalezení cesty k překonání zármutku či vyrovnání se se ztrátou blízké osoby, si dojde většinou každý sám. Může se nechat inspirovat, může si nechat poradit, může se nechat vést a během této cesty zjistí, co pomáhá.

Jak se například v odborné literatuře rozlišuje deprese od zármutku?

Deprese

Pláč, váhový úbytek, snížené libido, nespavost, podrážděnost, zhoršené soustředění, sociální stažení.

Sebeobviňování, snížené sebevědomí, pocity špatnosti a bezcennosti.

Časté jsou sebevražedné myšlenky.

Patologická identifikace se zesnulým, popř. podvědomá agrese vůči němu.

Příznaky se nezmenšují, mohou se naopak zhoršit a přetrvávat po letech.

Nepomáhá podpůrná terapie a ujišťování, odmítání sociálních kontaktů.

Léčba antidepresivy je účinná

Zármutek

Pláč, váhový úbytek, snížené libido, nespavost, podrážděnost, zhoršené soustředění, sociální stažení

Sebeobviňování – pocit viny, že bylo možné ztrátě zabránit (např. Měl/a jsem tam jet já, ale na poslední chvíli se situace změnila. Proč jsem ji/je nezdržel/a? Atp. Pocity zbytečnosti mohou a nemusí být přítomny (záleží na vztahu k zemřelému a způsobu úmrtí pocit zbytečnosti a zmaru silně prožívají pozůstalí rodiče)

Sebevražedné myšlenky jsou vzácnější

Příznaky s časem odeznívají, ale mohou přetrvávat roky

Může pomoci psychická podpora, sdílení se stejně zasaženými pozůstalými, sociální kontakty. Osvědčila se konkrétní praktická pomoc.

Léčba antidepresivy není účinná ve smyslu zbavení se bolesti ze ztráty blízké osoby, ale může pomoci lépe zvládat běžné situace (chod domácnosti, práci, komunikaci s ostatními), ať už krátkodobě či dlouhodobě nebo dokonce i celoživotně.

Jak už bylo uvedeno výše, zármutek je proces, a i tento proces prochází určitými stádii. V literatuře se uvádí několik dělení; pro názornost vybírám např. dělení Parkese (1972):

1.Otupělost – člověku je vše jedno. Není proč jíst, není proč vstávat, dobré by bylo vše zaspat.
2.Touha po hledání a popírání trvalosti ztráty – člověk může mít pocit, že s ním zesnulý je, že chodí po pokoji, slyší jeho hlas, zahlédne ho na ulici, zdají se mu o něm živé sny. Pozůstalí se zde často vyjadřují, „jestli se snad už docela nezbláznili?“
3.Rozvrat (dezorganizace) – zesnulý chybí prakticky. Jeho role v domácím a pracovním provozu nemá kdo zastat. Přítomná může být ochablost a pocit bezmoci.
4.Nový řád, obnova – zesnulý dostává své nové místo ve vzpomínkách a vyprávění.

Důležité je však upozornit, že tento proces je velmi individuální s ohledem na okolnosti úmrtí blízké osoby a z časového hlediska u pozůstalých po obětech dopravních nehod nelze jednoznačně stanovit žádný limit.

V procesu zármutku byly popsány Wordenem (1983) kroky, které by pozůstalý měl učinit:

1.Přijmout ztrátu jako skutečnost
2.Zažít bolest zármutku (jeden z nejdůležitějších, protože člověk by měl mít dostatek prostoru k tomu, aby si mohl dovolit být jiný i na veřejnosti – např. nevýkonný, smutný, nápadný)
3.Přizpůsobit se situaci, prostředí, kde blízký člověk už není.
4.Ukončit vztah se zesnulým a vložit energii do nových činností a vztahů.

Jde o velmi těžkou fyzickou i psychickou práci, kterou PhDr. Špatenková nazývá „výstupem na vysokou strmou horu hoře.“ Kterýkoli z těchto úkolů se může stát nepřekonatelným, protože kdykoliv se může pozůstalý vrátit zase o krok zpět a již jednou zdolaný úsek bude opakovat, což pozůstalí sami dost často sdělují: „….už jsem si myslel/a, že jsem z nejhoršího venku, ale zase mě to vrátilo na začátek…“ Takovými okamžiky bývají různá výročí, jednání na úřadech, konfrontace s podobným případem ad. Na překážku mohou být např. příliš brzy rozveselující přátelé a členové rodiny nebo mohou pozůstalého provázet pocity viny, zrady vůči zesnulému.

Smrtí blízké osoby ztrácí člověk část sebe sama. Proto se cítí tak osamocen, i když se má s kým o bolest podělit. Pozůstalý má právo dělat, co sám chce, ne co chtějí ostatní. Bolest ze ztráty zůstává s člověkem dlouho, dá se říci, že navždy. Pozůstalý i jeho okolí by se mělo připravit, že bude třeba hodně trpělivosti, vytrvalosti a umění dopřát všemu náležitý čas. Ztráta jedné osoby zasáhne velikou skupinu lidí, celou síť vztahů. Nebývá nezvyklé, že právě nejbližší osoby si nejsou schopny vzájemně dávat náležitou podporu a že pochopení naleznou spíše u spřízněné, cizí duše. Jako příklad je možné uvést truchlící rodiče; může se stát, že smrt dítěte partnery rozdělí – někdy na určitou dobu, někdy napořád. Jindy partnery taková tragédie jejich vztah mnohem více prohloubí, zpevní. Obecně platí, že muži a ženy prožívají smrt svého dítěte jinak a také svůj smutek dávají najevo každý jinak. Z této rozdílnosti často vzniká neporozumění. Např.: „Vůbec nevím, co si mám o něm myslet. Můj muž jako by po našem dítěti vůbec netruchlil.“ Záleží však na dalších okolnostech které jsou vždy v jednotlivém případě zcela individuální. Ano, je nutné mít na mysli odlišnost reagování každého z nás na tragické úmrtí blízké osoby.

Různorodost projevů zármutku neznamená nedostatek lásky, není projevem bezcitnosti nebo lhostejnosti. Každý člověk může truchlit jiným způsobem. Pokud lidé navenek neprojevují žádný smutek, neznamená to, že žal neprožívají.
 

Jaké existují formy pomoci pozůstalým?

Mnoho pozůstalých se shoduje, že možnost vypovídat se byla pro ně velmi důležitá a částečně pomohla zmírnit tu obrovskou bolest. Možnost vyjádřit své pocity a myšlenky o zemřelém a o smrti je velmi významná. Někdo má potřebu znovu a znovu mluvit o prožitcích nebo událostech, protože zjišťuje, že každým rozhovorem se trochu zmenšuje tíha starostí a strachu, smutku, osamělosti, nebo se mu na chvíli uleví. Je dobré vědět, komu se můžete svěřit.
Často se stává, že naslouchající nebyl dostatečně účasten nebo chtěl utišit a uklidnit, ale použil nevhodné rady. Mezi takové patří věty typu:

„Vzchop se, máš přece pro koho žít!“
„Musíš být silná/silný!“
„Vzmuž se trochu!“
„To bude dobré, uvidíš…Chce to čas…“
„Máš celý život před sebou“!

Mohou způsobit bolest, popudit, ale možná někdy dřív jsme sami nebyli schopno pochopit druhého, co prožíval při ztrátě blízkého člověka. Pokud nemůžete najít nikoho, s kým byste chtěli nebo mohli sdílet svou bolest, neobávejte se vyhledat specializované odborníky. Dále můžete vyhledat lidi s podobnou zkušeností. Společným sdílením prožitků zármutku se Vám může dostat pomoci a podpory, kterou zároveň můžete předávat někomu jinému. Existují tzv. svépomocné skupiny, které pomáhají vidět všechny bolesti a zmatky jako zcela normální a přiměřené dané situaci. Mohla Vás napadnout myšlenka, jestli jste ještě normální nebo že jste jediný, kdo prožíváte tak silný otřes. Obzvláště v situaci, kdy třeba okolí naznačuje, že už byste se měl chovat „normálně“. Jak již bylo uvedeno výše, je to zcela individuální záležitost jak z časového hlediska, tak z hlediska projevů, pocitů a jejich intenzity. Stejně tak se může stát, že někdo nemusí prožívat nic z výše popsaného, ale i to je v pořádku. Každý jde svou cestou, svým způsobem a ve svůj čas.

Mnozí pozůstalí mohou mít potřebu neztratit vnitřní spojení se zemřelým. Vracejí se ke společným zážitkům, vyhledávají místa, kde bydlí spolu, představují si, co by asi teď řekl, co by si myslel. Mohou se vracet na místa nehody, kde byl ukončen život milovaného člověka. Potřebují dávat svíčky nebo květiny právě na místo nehody nebo zde vybudovat pomníček. Toto místo je často důležitější pro vnitřní kontakt se zemřelým než místo, kde byl následně pohřben či jinak uložen. Naopak jiní pozůstalí kolem takového místa nejsou schopni projet, projít hodně dlouho nebo nikdy.

Jakým způsobem můžete navázat vnitřní kontakt se zemřelým?

Např.: vést se zemřelým vnitřní rozhovor, prohlížet si fotografie, procházet staré cesty, nechat si o zemřelém vyprávět od přátel, vypořádat s láskou jeho pozůstalost, zapalovat svíčky, navštěvovat místo nehody, hřbitov…..a dalším, co vycítíte sami.

To všechno může zároveň přinést bolestné pocity. Zvažujte samo podle sebe, vše přijde přirozeně samo od sebe, naslouchejte vnitřním instinktům. Pokud to nebude vyhovovat dnes, odložte aktivitu na jindy nebo to nebude třeba nikdy.

Cesta k víře…..

V situaci tragické ztráty blízké osoby můžete nalézt útěchu, pomoc, vysvětlení ve víře v Boha. Pro věřící je tato forma pomoci obzvlášť důležitá. Jiní věřící však v takové situaci mohou ztratit důvěru v Boha. Zlobí se, vyčítají mu, že je nespravedlivý. Další, nevěřící, mohou naopak právě teď najít cestu k Bohu, což jim lépe pomůže vyrovnat se s tragédií.

Jak dál….? Když výhled do budoucnosti se jeví jako nesnesitelný, hrozný, nemožný….

Možná Vás napadají myšlenky:
Jak bez něj/ní dokážu žít?
Měl/a před sebou celý život!
Vždyť byl/a úplně zdravá!
Jak se postarám o rodinu?
Tolik věcí budu muset dělat sám/a!
Nic už nemá smysl!

VĚZTE: smutek a bolest se časem mění, ale času je potřeba strašně moc. Zkuste žít od jednoho dne k druhému, nezanedbávejte svoje základní potřeby, poslouchejte své tělo, věci řešte postupně od jednodušších záležitostí po složitější. Nezoufejte, když se hned všechno nepodaří, máte nárok na chyby. Neobávejte se říct si o pomoc.

Nebo-li v bodech - svépomoc v krizi:

•Buďte na sebe hodní a berte ohled na své možnosti, nepřetěžujte se
•Nepěstujte v sobě pocit viny
•Dopřejte si dostatečnou dobu oddechu
•Pečujte o své tělo – nezapomínejte na jídlo, choďte na procházky, dopřejte si např. masáže, bylinkové koupele, zkuste pokračovat či provozovat pohybové aktivity
•Pokuste se dodržovat pravidelný denní rytmus
•Nezatěžujte se změnami v bytě – na vše je čas; měsíce i roky. Nyní potřebujete nabrat sílu.
•Nespěchejte s důležitými rozhodnutími (stěhování, změna zaměstnání apod.)
•Neobávejte se poprosit ostatní o konkrétní pomoc (okolí by rádo pomohlo, ale samo někdy tápe)
•Pobývejte ve společnosti těch, kteří vám rozumějí a chápou Vás
•Do ničeho se nenuťte
•Potřebujete - li hodně spánku, nebraňte se mu
•Můžete si vést deník a zapisovat si své pocity, myšlenky
•Své emoce můžete vyjádřit i jinými výrazovými prostředky: např. hudbou, tancem, malováním
•Zkuste vyhledat osoby s podobnou zkušeností – můžete pomoci nejen sobě, ale i druhým
•Jste - li zcela zoufalí, zavolejte přátelům nebo na linku pomoci či vyhledejte odbornou pomoc zkušeného poradce, psychologa, sociálního pracovníka. Můžete se obrátit i na kněze, kazatele

Když se smutek stále vrací….

Obzvláště bolestné jsou sváteční dny. Obecně je první rok smutku se všemi „výročími“ považován za opravdu nejtěžší rok v životě pozůstalých. Jsou to Vánoce, Velikonoce, narozeniny, výročí svatby, den úmrtí, den pohřbu….Jako by člověk vše prožíval znovu. Někomu pomáhá být sám se svými vzpomínkami. Jiní se sejdou s rodinou a přáteli a společně vzpomínají.
Pustit se znovu do života vyžaduje obrovskou práci a hodně času. Nevzdávejte se a nespěchejte. Pokud cítíte potřebu se s někým o svou bolest podělit nebo si jen popovídat, neobávejte se obrátit na nás – České sdružení obětí dopravních nehod.

Dále se můžete obrátit např. na:
Poradnu pro pozůstalé, truchlící (Hospicové hnutí Vysočina); www.cestadomu.cz
Internetové poradenství www.internetporadna.cz
Občanské sdružení Dlouhá cesta; www.dlouhacesta.cz
Krizové linky ve svém městě či kraji, krizová centra, např. RIAPS – www.riaps.cz, centra krizové intervence (např. PL Bohnice, Ústí nad Labem, Kutná Hora, České Budějovice), případně na www.help24.cz (přehled center psychologické pomoci v celé ČR)

Jak truchlí děti?

Při úmrtí blízkého člověka jsou dospělí často bezradní, jak zacházet s dětmi jako pozůstalými po nejbližších příbuzných. Kladou si otázky, jak dítěti sdělit, že milovaná osoba zemřela, že tu není a už nikdy nebude?…jak budu dítěti odpovídat na jeho dotazy?....nebo zda dítě vzít na pohřeb?.....jak ho ušetřit smutku? Tyto a další otázky vycházejí z mnoha mýtů, které mezi lidmi přetrvávají

Jak se může truchlení u dětí projevit, jaké signály mohou napovědět?
•Zlostné a zmatené reakce
•Bázlivost, úzkostné reakce
•Noční můry
•Výchovné problémy
•Školní selhávání
•Poruchy koncentrace pozornosti
•Pocit nepochopení a opuštění
•Závist, žárlivost
•Drogy, alkohol, rizikové chování

Tyto projevy mohou naznačovat, že dítě si se svými pocity neví rady a změnou svého chování volá o pomoc. Nemusí se projevit nic z uvedeného, ale je dobré všímat si případných změn v chování u dětí a snažit se s dítětem víc komunikovat, seznámit se situací v rodině i učitele ve školce, škole či v zájmových kroužcích, případně pro něj vyhledat odbornou pomoc. I učitelé ve školce či ve škole mohou dítěti velice pomoci ohleduplným přístupem.

Jak dítěti sdělit, že někdo blízký zemřel?
Dítě je součástí rodiny a sdílí její osud a umí vycítit, že není něco v pořádku, když rodiče jsou smutní, pláčou, málo mluví; jsou prostě jiní.
Rodiče ve smyslu ochránit své dítě od šoku, traumatu zvažují možnost dítěti neříct, že někdo blízký zemřel. Opak je pravdou – dětem je třeba říkat pravdu, protože ony se ji vždy nějakým způsobem dozví a situace může být pro dítě ještě obtížnější.

Jak reagovat na otázky dítěte?
Nebojte se dotazů, které bude dítě ohledně smrti klást. Jestliže se dítě ptá, pravděpodobně něčemu nerozumí. Odpovídejte pravdivě a pokud něco nevíte, klidně to přiznejte. Používejte konkrétní slova jako „zemřel“.

Vzít dítě na pohřeb?
Převažuje názor, že ano, že by děti neměly být opomíjeny a že by se mohly podílet i na přípravě – např. výběrem květin. Ze strany dospělých dětí je možné se setkat s pocitem, že rodičům zazlívají, že je na pohřeb např. prarodičů nevzali, ale stejně tak, když je na pohřeb vzali. Každopádně záleží vždy na konkrétních okolnostech a podmínkách konkrétní rodiny a pokud mají rodiče pochybnosti, je vhodné je ventilovat a poradit se.

Bezpečné zázemí pro děti
Od přijetí zprávy o smrti blízké osoby se život je vše jakoby naruby a děti tuto změny vnímají velice intenzivně. Snažte se co nejvíc zajistit pro dítě a tím pádem i sobě běžný denní řád. Pro děti je velmi důležité zachování běžných rituálů – ranní vstávání, docházení do školky, školy, odpolední společný program, příprava na společný večer a na spaní apod. Stejně tak v bezpečném zázemí mohou děti ventilovat své emoce – vztek, pláč, smutek.

Společné vzpomínky
Vzpomínání na zemřelého je součástí vyrovnání se s jeho smrtí – fotografie, co měl rád, co říkal, co dělal, schovat nějakou věc na památku. Součástí vzpomínání je také společné docházení na hřbitov či místo, kde je zemřelý pochován, uložen.

Buďte dítěti v období truchlení nadále oporou, jistotou, zázemím. Naslouchejte mu, mluvte s ním, odpovídejte na otázky. Pokud se cítíte vyčerpaní, nebojte se dítěti objasnit např. svoji únavu nebo častější pláč. Dítěti stačí vysvětlit, že být smutný a plakat, když někdo blízký zemře, je zcela normální a že se nemá čeho obávat. Svým přístupem a svým způsobem vyrovnávání se budete dítěti příkladem.

Mgr. Michaela Blatná – psycholog a odborný garant ČSODN za psychologickou oblast

Sedmero účastníka dopravní nehody z pohledu advokáta za oblast náhrady škody

1. Při dopravní nehodě – protokol z dopravní nehody, obžaloba, trestní příkaz či rozsudek Při pracovním úraze – úřední záznam či protokol
2. čestné prohlášení o věcné škodě – je potřeba napsat, které věci byly v důsledku nehody zničeny, kde byly pořízeny a cenu / pokud máte k dispozici účtenky, ofotit a připojit k čestnému prohlášení/
3. čestné prohlášení – ošetřování člena domácnosti – zde ten, kdo pečuje o postiženého, napíše prohlášení v tom smyslu, že od --- do --- pečoval o nemocného, v jakém rozsahu /nezapočítává se doba hospitalizace ve zdravotnickém zařízení/
4. čestné prohlášení – účelně vynaložené náklady spojené s léčením – zde je potřeba napsat:
   1. náklady spojené s přilepšením ke stravě při pobytu v nemocnici – nákup hodnotné stravy jako např. sýry, jogurty, džusy, šunka, ovoce, zelenina atd. – denní výdej by měl být okolo 50,- Kč, tedy od data pobytu v nemocnici do propuštění do domácího léčení.
   2. výdaje na léky, na které přispívá VZP jen částečně nebo vůbec ne, tj. jejich název, na co jsou určeny, cena pokud možno doložit potvrzením od ošetřujícího lékaře o nutnosti užívat dané léky a účtenky z lékárny o ceně. Zde je možno připsat i náklady na rehabilitaci v případě, že pacient si tyto musí připlácet /nutno předložit doporučení lékaře, potvrzení o docházkách na rehabilitační cvičení – potvrzení o ceně/, toto se týká též plavání /pokud lékař doporučí – nutno přiložit potvrzení od lékaře a účty/
   3. náklady na zakoupení léčebných pomůcek. Pokud vznikly, je třeba napsat název, na jaký účel, cena /nutno přiložit účet a doporučení od ošetřujícího lékaře/
   4. náklady spojené s cestami do zdravotnických zařízení, rehabilitace, kontroly apod. v případě, že na cesty byl používán osobní automobil – je nutno napsat datum – z jakého místa – kam a zpět – počet km. Pokud se dojíždí MHD – schovávat jízdenky, v případě, že nejsou k dispozici napsat cenu, to samé platí i pro cestu autobusem, vlakem, taxíkem.
5. Potvrzení od zaměstnavatele o ztrátě na výdělku po dobu pracovní neschopnosti – rozdíl mezi průměrným výdělkem před poškozením a nemocenskými dávkami /rozhodné období pro výpočet je čtvrtletí před úrazem/. V případě, že je poškozený soukromý podnikatel, je třeba předložit daňové přiznání z předchozího období před úrazem a potvrzení o výplatě nemocenských dávek, pokud je poškozený dostává.
6. Rozhodnutí ČSSZ o přiznání plného či částečného invalidního důchodu/pokud je poškozenému přiznán po úraze/ Pro nárok ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti /je-li přiznán důchod, nebo je-li poškozený v důsledku postižení přeřazen na méně placené místo /je potřeba předložit potvrzení od zaměstnavatele o průměrném výdělku před přiznáním důchodu. Rozhodným obdobím pro výpočet této ztráty je čtvrtletí před přiznáním invalidního důchodu a vypočítává se z průměrných hrubých výdělků dvou až tří zaměstnanců, včetně přesčasů, odměn atd., kteří v rozhodném období vykonávali stejnou práci jako poškozený. Tento doklad by měl poškozený vyžadovat od zaměstnavatele.
7. Likvidační zprávy z pojišťovny o platbách, které byly již poškozenému uhrazeny.